Ano. Bible nás učí, jak se správně vypořádat s pocity viny. (Žalm 32:1–5) Dozvídáme se z ní, že když jsme udělali něco špatného, ale opravdu toho litujeme, Bůh nám odpustí a pomůže nám jít dál. (Žalm 86:5) Výčitky svědomí jsou někdy dobré. Můžou člověka přimět, aby se špatným jednáním přestal a pokud možno už ho neopakoval. (Žalm 51:17; Přísloví 14:9) Bible ale varuje před nepřiměřenými pocity viny. Když někdo sám sebe posuzuje moc přísně a myslí si, že je v Božích očích bezcenný, může to vést k tomu, že propadne beznaději. (2. Korinťanům 2:7, Slovo na cestu)

•  Co může způsobovat pocity viny?

•  Jak se s pocity viny vypořádat?

•  Biblické verše o vině a odpuštění

 Svědomí nás může tížit z mnoha důvodů. Například cítíme, že jsme ublížili někomu, koho máme rádi, nebo že jsme neudělali to, co považujeme za správné. Jindy se ale trápíme bezdůvodně. Pokud si třeba nastavíme laťku příliš vysoko, budeme mít zbytečné výčitky pokaždé, když nesplníme vlastní očekávání. Proto nás Bible povzbuzuje, abychom na sebe měli rozumné nároky. (Kazatel 7:16)

 Výčitkami svědomí se nemusíte trápit donekonečna. Jak můžete dát věci zase do pořádku a cítit se líp?

•   Přijměte fakt, že děláte chyby. V modlitbě proste Boha Jehovu a o odpuštění. (Žalm 38:18; Lukáš 11:4) Buďte si jistí, že když budete svých chyb opravdu litovat a uděláte všechno proto, abyste je neopakovali, Bůh vás vyslyší. (2. Paralipomenon 33:13; Žalm 34:18) Na rozdíl od lidí Bůh vidí, jací jsme uvnitř. Pozná, když se opravdu snažíme polepšit se, a potom nám odpustí, „protože je věrný a spravedlivý“. (1. Jana 1:9; Přísloví 28:13)

   Pokud jste někomu ublížili, bude potřeba to uznat a upřímně se mu za to omluvit. To samozřejmě nemusí být jednoduché. Chce to velkou dávku odvahy a pokory. Taková upřímná omluva je ale důležitá ze dvou důvodů: jednak se uleví vám a jednak se s dotyčným člověkem zase usmíříte. (Matouš 3:8; 5:23, 24)

•   Přemýšlejte o tom, co Bible říká o Božím milosrdenství. Například v 1. Jana 3:19, 20 se píše, že naše srdce nás může „odsuzovat“. To znamená, že jsme na sebe příliš tvrdí a myslíme si, že si nezasloužíme, aby nás Bůh měl rád. Pak se tam ale píše, že „Bůh je větší než naše srdce“. V jakém smyslu? Ví o nás všechno – zná naše slabé stránky a dokonale rozumí našim pocitům. Také ví, že jsme už od narození nedokonalí, takže máme sklon dělat špatné věci. b (Žalm 51:5) Proto se neobrací zády k těm, kdo svých chyb doopravdy litují. (Žalm 32:5)

•   Neohlížejte se pořád do minulosti. V Bibli se píše o mnoha mužích a ženách, kteří dřív dělali špatné věci, ale pak se změnili. Jedním z nich byl Saul z Tarsu, později známý jako apoštol Pavel. Když ještě byl farizeus, zuřivě pronásledoval Ježíšovy učedníky. (Skutky 8:3; 9:1, 2, 11) Pak ale zjistil, že ve skutečnosti bojuje proti Bohu a Mesiáši neboli Kristu. Pavel litoval toho, co dělal, změnil se a stal se z něj skvělý křesťan. Samozřejmě ho moc mrzelo, jak se dřív choval, ale nežil minulostí. Dobře si uvědomoval, jak je k němu Bůh milosrdný, horlivě kázal a zaměřoval se na svou naději na věčný život. (Filipanům 3:13, 14)

 Jeremjáš 31:34: „Odpustím jim jejich provinění a na jejich hřích už nebudu vzpomínat.“

 Co to znamená: Jakmile nám Bůh chybu odpustí, už se k ní nebude vracet. Jeho odpuštění je opravdové.