POKUD vám smrt vzala někoho, koho jste milovali, i vy asi prožíváte širokou škálu emocí, jako je smutek, osamělost a bezmoc. Možná taky cítíte vztek, vinu a strach. A dokonce vás můžou napadat myšlenky, jestli má váš život ještě nějaký smysl.

Buďte si jistí, že smutek není projevem slabosti. Je důkazem toho, jak moc pro vás ten člověk znamenal. Dá se ale udělat něco pro to, aby se váš zármutek zmírnil?

I když se může zdát, že vaše bolest nikdy neskončí, určitou úlevu vám může přinést, když vyzkoušíte následující tipy:

DEJTE SMUTKU ČAS

Všichni lidé netruchlí stejným způsobem ani stejně dlouho. Pláč vám ale může pomoct ventilovat vaše emoce. Vanessa, kterou jsme už citovali, říká: „Prostě jsem jenom brečela. Potřebovala jsem dát průchod své bolesti.“ Sofía, která náhle přišla o sestru, říká: „Když přemýšlím o tom, co se stalo, dost mě to bolí. Je to jako otevírat a čistit zanícenou ránu. Ta bolest je skoro nesnesitelná, ale díky tomu se rána může zahojit.“

MLUVTE O SVÝCH MYŠLENKÁCH A POCITECH

Je pochopitelné, že někdy chcete být sami. Zármutek je ale příliš těžké břemeno na to, aby  ho člověk nesl bez pomoci druhých. Sedmnáctiletý Jared, kterému umřel táta, vzpomíná: „Mluvil jsem o svých pocitech s přáteli. To, co jsem říkal, asi nedávalo moc smysl, ale byl jsem rád, že se můžu vypovídat.“ Janice z úvodního článku to vnímá podobně: „Když jsem se mohla svěřit druhým, byla to ohromná úleva. Viděla jsem, že mě chápou, a já se necítila tak osamělá.“

PŘIJMĚTE POMOC

Jedna psycholožka říká: „Pozůstalí, kteří svým přátelům a příbuzným dovolí, aby jim v počátečním období [šoku] pomohli, často dokážou snáz projít jednotlivými fázemi smutku.“ Řekněte svým přátelům, co pro vás můžou udělat. Pravděpodobně vám chtějí pomoct, ale možná nevědí jak. (Přísloví 17:17)

HLEDEJTE OPORU U BOHA

Tina vypráví: „Když manžel náhle umřel na rakovinu, už jsem se mu nemohla svěřovat, a tak jsem všechno říkala Bohu. Každé ráno jsem ho prosila, aby mi pomohl ten den nějak přežít. Pomáhal mi tolika způsoby, že se to ani nedá vyjmenovat.“ Tarsha, které bylo 22 let, když přišla o maminku, říká: „Útěchu mi přinášelo každodenní čtení Bible. Mohla jsem díky tomu přemýšlet o něčem pozitivním.“

PŘEDSTAVUJTE SI VZKŘÍŠENÍ

Tina ve svém vyprávění pokračuje: „Nejdřív mě naděje na vzkříšení neutěšovala, protože jsem manžela potřebovala hned, stejně jako naši kluci potřebovali tátu. Uplynuly ale čtyři roky a teď pro mě ta naděje hodně znamená. Je pro mě jako záchranné lano. Představuju si, že jsem zase se svým manželem, a to mi dává vnitřní klid a radost.“

Pravděpodobně se nebudete cítit líp okamžitě. Může vás ale utěšit to, co zjistila Vanessa. Říká: „Člověk si myslí, že se přes to nikdy nepřenese, ale postupně je to lepší a lepší.“

Je pravda, že váš blízký vám nejspíš bude pořád chybět, ale i tak je pro co žít. Bůh vám může láskyplně pomáhat, abyste měli radost z hezkých vztahů s přáteli a smysl života. Navíc je už blízko doba, kdy Bůh vzkřísí ty, kdo zemřeli. Chce, abyste své blízké mohli zase obejmout. Pak už ve vašem srdci žádná bolest nebude!