NEBEZPEČÍ: V době, kdy vznikala Bible a její opisy, se nejčastěji psalo na papyrus a pergamen. * (2. Timoteovi 4:13) Proč byla Bible kvůli těmto materiálům v nebezpečí?

Papyrus se snadno trhá, bledne a rozpadá se. Egyptologové Richard Parkinson a Stephen Quirke říkají: „Papyrus se může rozpadnout tak, že z něj zbydou jen jednotlivá vlákna a hrstka prachu. Při skladování ve vlhku může svitek papyru zplesnivět nebo shnít. A pokud je zakopaný pod zemí, můžou ho sežrat hlodavci nebo hmyz, zvláště termiti.“ Některé papyry byly po objevení vystaveny nadměrnému slunečnímu světlu nebo vlhkosti, což jejich rozpad urychlilo.

Pergamen vydrží víc než papyrus. Pokud se s ním ale zachází nesprávně nebo je vystaven extrémním teplotám, vlhkosti nebo světlu, rozpadá se také. * I pergamen může být poškozen hmyzem. Proto je „dochování některých starověkých rukopisů spíš výjimkou než pravidlem,“ uvádí kniha Everyday Writing in the Graeco-Roman East. Kdyby takové zkáze podlehla i Bible, její myšlenky by byly nenávratně pryč.

JAK BIBLE PŘEŽILA: Zákon ve starověkém Izraeli vyžadoval, aby si každý král opsal prvních pět knih Bible. (5. Mojžíšova 17:18) Kromě toho mnoho kopií Písma vytvořili profesionální opisovači. V prvním století našeho letopočtu proto bylo k dispozici v synagogách po celém Izraeli, a dokonce i ve vzdálené Makedonii. (Lukáš 4:16, 17; Skutky 17:11) Jak se ale velmi staré rukopisy dochovaly až dodnes?

„Židé byli známí tím, že ukládali svitky Písma do hliněných nádob, kde byly v bezpečí,“ říká Philip W. Comfort, odborník na Nový zákon. Křesťané v tomto zvyku očividně pokračovali. Díky tomu se některé rané rukopisy Bible našly ve velmi suchých oblastech právě v takových hliněných nádobách nebo v malých tmavých místnostech a jeskyních.

CO TO PŘINESLO: Tisíce různých částí rukopisů Bible se dochovalo až dodnes. Některé z nich jsou staré víc než 2 000 let. Žádný jiný starověký text neexistuje v tolika opisech, které jsou navíc tak staré.