Přejít k článku

Přejít na obsah

Jednat mírně je moudré

Jednat mírně je moudré

Toñi, která pracuje jako pečovatelka, zazvonila u starší paní, o kterou se starala. Otevřela jí její dcera a vynadala jí, že nepřijela dřív. I když se Toñi vůbec neopozdila, v klidu se za nedorozumění omluvila.

PŘÍŠTĚ žena na Toñi zase vyjela. Jak Toñi zareagovala? „Bylo to opravdu náročné,“ připouští. „Vynadala mi neprávem.“ Přesto se jí Toñi znovu omluvila a řekla, že chápe, jakou bolest prožívá.

Jak myslíš, že by ses zachoval na místě Toñi? Snažil by ses jednat mírně? Bylo by pro tebe náročné ovládnout se? Nelze popřít, že zůstat v takových chvílích klidný není lehké. A zvlášť těžké to je, když nás někdo provokuje nebo jsme pod tlakem.

Bible křesťany vybízí, aby byli mírní. Kromě toho spojuje mírnost s moudrostí. Jakub napsal: „Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění? Ať projeví svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti.“ (Jak. 3:13) V čem je mírnost známkou moudrosti od Boha? A co nám může pomoct tuto krásnou vlastnost rozvíjet?

PROČ JE MÍRNOST PROSPĚŠNÁ

Může zmírnit napětí. „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísl. 15:1)

Nepříjemnou situaci můžeme ještě zhoršit, když zareagujeme rozzlobeně, protože tím přiléváme olej do ohně. (Přísl. 26:21) Naproti tomu mírná odpověď často situaci zklidní. Dokonce může obměkčit nepřátelsky naladěného člověka.

Toñi to zažila na vlastní kůži. Když si paní uvědomila, jak mírně s ní Toñi jedná, rozplakala se. Vysvětlila jí, že má spoustu osobních a rodinných problémů. Toñi jí vydala svědectví a začala s ní studovat Bibli. Její pokojné jednání přineslo pěkné výsledky.

Přispívá ke štěstí. „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Mat. 5:5)

Proč jsou mírní lidé šťastní? Ti, kdo byli dřív agresivní, ale pak „si oblékli“ mírnost, dnes vedou lepší život a vědí, že je čeká nádherná budoucnost. (Kol. 3:12) Adolfo, který slouží jako krajský dozorce ve Španělsku, vzpomíná, jaký byl jeho život před tím, než se stal svědkem.

„Můj život neměl žádný smysl,“ vypráví. „Často mi ruply nervy. V takových chvílích jsem byl tak arogantní a násilnický, že se mě báli i někteří kamarádi. Pak ale přišel zlom. V jedné rvačce jsem dostal šest bodných ran a skoro jsem vykrvácel.“

Dnes Adolfo slovy i svým příkladem učí druhé, aby byli mírní. Mnozí ho mají rádi pro jeho vřelou a milou povahu. Adolfo je šťastný, že takové změny dokázal udělat. A je vděčný Jehovovi, že mu pomáhá mírnost rozvíjet.

Jehova z nás bude mít radost. „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísl. 27:11)

Jehovovi se vysmívá jeho úhlavní nepřítel Ďábel. Bůh má všechny důvody se kvůli takovým cíleným urážkám rozčílit. V Bibli se o něm ale říká, že je „pomalý k hněvu“. (2. Mojž. 34:6) Když se ho v tom ze všech sil snažíme napodobovat a být mírní, jednáme moudře a děláme mu tím velkou radost. (Ef. 5:1)

V dnešním světě panuje nepřátelská atmosféra. Můžeme se setkat s lidmi, kteří jsou „sebejistí, domýšliví, rouhači, . . . pomlouvači, bez sebeovládání, suroví“. (2. Tim. 3:2, 3) To by ale křesťanovi nemělo bránit v tom, aby rozvíjel mírnost. Boží Slovo nám připomíná, že „moudrost shora je . . . pokojná, rozumná“. (Jak. 3:17) Když jednáme pokojně a rozumně, ukazujeme tím, že jsme získali moudrost od Boha. Díky takové moudrosti budeme reagovat mírně, když nás někdo provokuje, a ještě víc se přiblížíme k Jehovovi, zdroji nekonečné moudrosti.