Přejít k článku

Přejít na obsah

Praktické rady pro rodinný život

Výchova dětí

Výchova dětí

John: * Než mě rodiče za něco potrestali, snažili se zjistit, proč a za jakých okolností jsem to udělal. Jejich přístup se snažím při výchově našich dcer napodobovat. Moje manželka Alison pochází z jiného prostředí. Její rodiče byli impulzivnější. Zřejmě děti trestali, aniž je příliš zajímalo, proč něco udělaly. Někdy mi připadá, že moje manželka přistupuje k ukázňování dětí stejně unáhleně.

Carol: Otec od nás odešel, když mi bylo teprve pět. Nikdy se o mě ani o moje tři sourozence nezajímal. Maminka musela hodně pracovat, aby nás uživila, a já jsem měla spoustu odpovědností, protože jsem jí s péčí o svoje mladší sestry pomáhala. Dětství jsem si moc neužila, protože jsem zároveň musela plnit úlohu rodiče. Až dodnes jsem spíš vážná, než že by se mnou byla legrace. Když je potřeba ukáznit naše děti, jejich chybami se hrozně užírám. Chci vědět, proč něco udělaly a co je k tomu vedlo. Můj manžel Mark si s tím moc hlavu neláme. Vychoval ho milující, ale pevný tatínek, který se o svou manželku dobře staral. Když je s děvčaty nějaký problém, manžel si s ním rychle poradí. Vyhodnotí situaci, zjedná nápravu a dál to neřeší.

JAK je vidět z vyjádření Johna a Carol, to, jak přistupujete k výchově svých dětí, může být značně ovlivněno tím, jak jste byli vychováni vy. Když manžel a manželka pocházejí z odlišného prostředí, mohou mít na výchovu dětí velmi rozdílné názory. Tyto rozdíly mohou v manželství někdy působit napětí.

A toto napětí ještě může zesílit vlivem únavy. Rodiče brzy zjistí, že výchova dětí je vyčerpávající práce na plný úvazek. Joan a její manžel Darren vychovali dvě dcery. Joan říká: „Mám holky moc ráda, ale většinou odmítaly jít spát, když jsem je posílala do postele. Budily se, když se to zrovna nejmíň hodilo. Skákaly mi do řeči. Neuklízely si boty, oblečení ani hračky a nikdy nevracely máslo do ledničky.“

Jack, jehož manželka trpěla po narození druhého dítěte poporodní depresí, vzpomíná: „Často jsem přišel unavený z práce a půlku noci jsem byl vzhůru s malou. Bylo proto těžké důsledně vychovávat starší dceru. Na svou mladší sestřičku žárlila, protože se s ní musela dělit o naši pozornost.“

Když mají rodiče různé názory na to, jak vyřešit nějakou situaci, mohou v důsledku únavy drobné neshody přerůst do velkých sporů. Nevyřešené neshody se mohou stát klínem, který rodiče rozděluje a dává dítěti možnost toho využívat ve svůj prospěch. Které biblické zásady rodičům pomohou, aby děti dobře vychovali a přitom si udrželi pevné manželské pouto?

Najděte si čas jeden na druhého

Manželství by mělo existovat už před tím, než se děti narodí, a mělo by trvat i po té, co se osamostatní. O manželském svazku Bible říká: „Co . . . Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:6) Na druhou stranu, jak ukazuje ta samá pasáž, dítě nakonec v souladu s Božím záměrem „opustí svého otce a svou matku“. (Matouš 19:5) Ano, výchova dětí je jen jednou fází manželského života, ne tím, co manželství drží pohromadě. Rodiče samozřejmě musí do výchovy investovat čas, ale neměli by zapomínat, že nejlepším základem pro dobrou výchovu je jejich pevné manželství.

Například jak mohou manželé upevňovat svůj svazek během těch let, kdy vychovávají děti? Pokud je to možné, pravidelně si vyhraďte čas jen pro vás dva. Tak budete moci probrat důležité rodinné záležitosti a také si zkrátka užít, že jste spolu. Je pravda, že najít si na to čas není jednoduché. Alison, matka, o které jsme se už zmínili, říká: „Když už to vypadá, že na sebe s manželem konečně budeme mít chvilku, začne se naše nejmladší dcera dožadovat pozornosti anebo se té šestileté stane nějaká strašná ‚tragédie‘, jako například že nemůže najít pastelky.“

Joan a Darren, o kterých už také byla zmínka, si na sebe našli čas tak, že trvali na tom, aby v určitou dobu jejich dcery byly v posteli. Joan vysvětluje: „Určili jsme, v kolik hodin musí být holky v posteli a zhasnout. Díky tomu jsme si s Darrenem mohli trochu odpočinout a popovídat.“

Když budou mít děti pevně stanovenou dobu, kdy musí chodit spát, nejenže rodiče budou mít čas na sebe, ale dětem to také pomůže, aby si „o sobě [nemyslely] více, než je nutné si myslet“. (Římanům 12:3) Když se děti naučí toto pravidlo respektovat, pomůže jim to, aby chápaly, že sice jsou důležitou součástí rodiny, ale že se všechno nebude točit kolem nich. Musí se rodinnými pravidly řídit, a ne čekat, že rodinná pravidla se budou přizpůsobovat jejich rozmarům.

VYZKOUŠEJTE: Určete, v kolik budou děti chodit spát, a důsledně na tom trvejte. Když dítě bude vymýšlet, proč ještě musí zůstat vzhůru, například že se ještě potřebuje napít, možná mu dovolíte jednu věc. Ale nenechte ho odkládat spaní do nekonečna tím, že si bude vymýšlet další a další přání. Když dítě škemrá, aby mohlo být vzhůru ještě aspoň pět minut, a vy mu chcete vyhovět, nastavte budík, aby za pět minut zazvonil. Pak dítě bez dalšího prodlužování uložte. Ať vaše „Ano znamená ano, vaše Ne ne“. (Matouš 5:37)

Táhněte za jeden provaz

Jedno moudré přísloví říká: „Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísloví 1:8) Tento biblický verš ukazuje, že autoritu nad dítětem má jak otec, tak i matka. Avšak i když oba rodiče pocházejí z podobného prostředí, mohou mít různé názory na to, jak dítě ukáznit nebo jaká pravidla by měla v určitých situacích platit. Co mohou rodiče v takovém případě dělat?

John, kterého jsme už citovali, říká: „Myslím, že je důležité nedohadovat se před dětmi.“ Připouští ale, že táhnout za jeden provaz se snáz řekne, než udělá. Dodává: „Děti jsou velmi vnímavé. Přestože před dcerou své rozdílné názory nevyjadřujeme, pozná, když nejsme zajedno.“

Jak to John a Alison řeší? Alison vypráví: „Když nesouhlasím s tím, jak manžel dceru ukázňuje, řeknu mu to, až když je holka z doslechu. Nechci, aby si myslela, že může využívat našich rozdílných názorů k tomu, aby ‚rozdělila a panovala‘. Když pozná, že se na něčem neshodneme, řeknu jí, že každý musí uznávat Jehovovo uspořádání, a tak stejně jako ona musí poslouchat nás, rodiče, já zase chci poslouchat tatínka jako hlavu rodiny.“ (1. Korinťanům 11:3; Efezanům 6:1–3) John říká: „Když jsme všichni pohromadě, většinou mám ukázňování dcer na starosti já. Ale když ví Alison o nějaké situaci víc, nechám ji, aby holky ukáznila ona, a podpořím ji. Když s ní v něčem nesouhlasím, řeknu jí to později.“

Co můžete udělat pro to, aby neshody ohledně výchovy nepůsobily mezi vámi napětí a aby v očích dětí nepodkopaly vaši autoritu?

VYZKOUŠEJTE: Určete si dobu, kdy si každý týden popovídáte o otázkách výchovy, a otevřeně si promluvte o všem, na čem se neshodnete. Snažte se vidět věci z pohledu vašeho partnera a berte v úvahu skutečnost, že mají s dítětem specifický vztah.

Ať vás úloha rodičů sblíží

Není pochyb o tom, že výchova dětí je namáhavá. Někdy se může zdát, že vás tento úkol stojí veškeré síly. Dřív nebo později však děti odejdou z domu a vy zase budete se svým partnerem sami. Bude pak váš vztah díky tomu, že jste spolu vychovávali děti, pevnější, nebo tím naopak bude poškozený? Odpověď bude záležet na tom, nakolik jste se řídili zásadou zapsanou v Kazateli 4:9, 10: „Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci. Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout.“

Když rodiče spolupracují, může to přinést velmi dobré výsledky. Carol, kterou už jsme citovali, se vyjádřila takto: „Věděla jsem, že můj manžel má spoustu hezkých vlastností, a při společné výchově dětí jsem ho poznala ještě z další stránky. Díky tomu, jak s láskou pečoval o naše dcery, ho ještě víc miluju a víc si ho vážím.“ John o Alison říká: „Když jsem viděl, jakou je moje manželka milující matkou, měl jsem ji ještě víc rád a obdivoval jsem ji.“

Když si v době, kdy vychováváte děti, najdete s manželským partnerem čas jeden na druhého a spolupracujete jako tým, s tím jak budou vaše děti starší, bude vaše manželství stále pevnější. Svým dětem tak dáte ten nejlepší příklad.

^ 3. odst. Jména byla změněna.

K ZAMYŠLENÍ

  • Kolik času každý týden trávím s manželským partnerem, aniž u toho jsou děti?

  • Jak svého partnera podporuju, když děti ukázňuje?