PŘIPADÁ vám to povědomé? Marek a Ráchel spolu chtějí komunikovat, ale často to nedopadne podle jejich představ. Proč?

Muži a ženy komunikují odlišně a mají také odlišné potřeby. Žena si možná ráda povídá o svých pocitech a mluví o nich otevřeně a často. Mnozí muži mají naopak rádi klid, a tak se snaží problémy co nejrychleji vyřešit, popřípadě se jim úplně vyhnout. Jak můžete takové odlišnosti překonat? Co můžete udělat pro to, abyste s partnerem dokázali dobře komunikovat? Jednejte spolu s úctou.

Projevovat druhým úctu znamená vážit si jich a snažit se chápat jejich pocity. Už od dětství vás možná učili jednat uctivě s těmi, kdo mají větší autoritu nebo víc zkušeností než vy. V manželství je to ale jinak. Partneři musí projevovat úctu někomu, kdo je jim víceméně rovnocenný — své manželce nebo manželovi. „Věděla jsem, že všechny ostatní si Filip trpělivě a s pochopením vyslechne,“ říká Linda, která je osm let vdaná. „Chtěla jsem, aby stejně citlivě jednal i se mnou.“ Přátelům nebo cizím lidem pravděpodobně nasloucháte s trpělivostí a mluvíte s nimi uctivě. Chováte se tak ale i ke svému partnerovi?

Jestliže spolu manželé jednají neuctivě, vede to k napětí a ke konfliktům. Jeden moudrý vládce prohlásil: „Lepší je suchý kus chleba v klidu než dům plný masa a sváru.“ (Přísloví 17:1, Bible21) Manžel má podle Bible prokazovat své manželce úctu. (1. Petra 3:7) Manželka by zase ‚měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi‘. (Efezanům 5:33)

 Jak tedy můžete při společných rozhovorech dávat partnerovi najevo, že si ho vážíte? Uvažujte o několika praktických radách z Bible.

V čem bývá problém:

Mnozí lidé raději mluví, než poslouchají. Je to i váš případ? Bible říká, že každý, kdo ‚odpovídá na nějakou záležitost dříve, než ji vyslechne‘, je hloupý. (Přísloví 18:13) Nejdřív tedy poslouchejte a až pak mluvte. Kara, která je vdaná 26 let, vysvětluje: „Nemám ráda, když se manžel snaží moje problémy okamžitě vyřešit. Nemusí se mnou souhlasit ani se snažit přijít na to, jak problém vznikl. Chci, aby si mě vyslechl a bral moje pocity vážně.“

Naproti tomu někteří muži a ženy o svých pocitech hovoří jen neradi a není jim příjemné, když je do toho partner nutí. Lorrie, která je vdaná teprve krátce, zjistila, že její manžel potřebuje čas, aby o svých pocitech začal mluvit. Říká: „Musím být trpělivá a čekat, až začne on sám.“

Jak to řešit:

Pokud si s partnerem potřebujete promluvit o něčem, co by mohlo vyvolat spor, nechte to na dobu, kdy ani jeden z vás není ve stresu. Co když to ale váš partner nechce rozebírat? Mějte na paměti, že „myšlenky člověka jsou jako voda v hluboké studni, ale ten, kdo má pochopení, ji dokáže načerpat“. (Přísloví 20:5, Today’s English Version) Jestliže vytáhnete vědro ze studny příliš rychle, vyšploucháte hodně vody. A podobně pokud budete na partnera tlačit, možná se stáhne a vy ztratíte příležitost zjistit, co si myslí. Raději laskavě a uctivě pokládejte otázky a buďte trpěliví, když se nebude vyjadřovat tak rychle, jak byste chtěli.

Když už váš partner začne mluvit, ‚buďte rychlí k slyšení, pomalí k mluvení a pomalí k zlobě‘. (Jakub 1:19) Dobrý posluchač zapojuje nejen uši, ale také srdce. Snažte se tedy za slovy partnera vnímat jeho pocity. Ze způsobu, jak mu nasloucháte, pozná, nakolik si ho vážíte.

Umění naslouchat se můžeme učit od Ježíše. Když za ním například přišel jeden nemocný muž, nesnažil se jeho zdravotní problém ihned vyřešit. Nejdřív si vyslechl jeho prosbu, vžil se do jeho pocitů a až pak ho uzdravil. (Marek 1:40–42) Když váš partner mluví, jednejte podobně. Uvědomte si, že pravděpodobně potřebuje vnímavého posluchače, ne rychlé řešení. Proto pozorně naslouchejte, snažte se do svého partnera vcítit a teprve potom reagujte. Dáte mu tak najevo, že k němu máte úctu.

V čem bývá problém:

„Když se člověk dívá na sitcomy, může mu připadat normální, že někdo mluví o svém partnerovi špatně, uráží ho a je sarkastický,“ poznamenává Linda, kterou jsme citovali už dřív. Někteří pocházejí z rodin, kde je neuctivá řeč naprosto běžná. Když pak vstoupí do manželství, je pro ně těžké takové chování nenapodobovat. Ivy z Kanady vypráví: „Vyrostla jsem v rodině, kde byl sarkasmus, křik a nadávky na denním pořádku.“

Jak to řešit:

Když s druhými mluvíte o svém partnerovi, jednejte podle této zásady: „[Ať z vašich úst vychází] slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Efezanům 4:29) O svém partnerovi se vyjadřujte tak,  aby o něm po rozhovoru s vámi měli druzí dobré mínění.

Sarkasmu a nadávkám se vyhýbejte i tehdy, když jste s partnerem sami. Mikal, manželka starověkého izraelského krále Davida, se na něj jednou rozzlobila a sarkasticky mu řekla, že jednal „právě jako . . . jeden z mužů s prázdnou hlavou“. Jejího manžela to urazilo a nelíbilo se to ani Bohu. (2. Samuelova 6:20–23) Co se z toho můžeme naučit? Při rozhovoru se svým partnerem dobře volte slova. (Kolosanům 4:6; poznámka pod čarou) Filip připouští, že i po osmi letech manželství mívají někdy se ženou neshody. Zjistil, že občas svými slovy jen přilije olej do ohně. „Uvědomil jsem si, že výhra v hádce je vlastně prohrou. Teď už vím, že je mnohem lepší reagovat tak, aby to posílilo náš vztah.“

Ve starověku jedna letitá vdova povzbuzovala své dvě snachy, aby našly „pokojný život u [svého manžela] v jeho domě“. (Rut 1:9, Jeruzalémská bible) Když spolu manželé jednají s úctou, jejich domov se může stát pokojným přístavem.

V čem bývá problém:

Někteří novomanželé nesprávně chápou, co to znamená být „jedno tělo“. Domnívají se, že musí mít stejné názory a stejnou osobnost. (Matouš 19:5) Brzy však zjišťují, že taková představa je nereálná, a jejich odlišné názory často přerůstají v hádky. Linda vysvětluje: „Velký rozdíl mezi námi je v tom, že Filip si nedělá takové starosti jako já. Dokáže být v pohodě i ve chvíli, kdy já jsem z něčeho ve stresu. Většinou se pak rozčílím, protože mi připadá, že všechno bere na lehkou váhu.“

Jak to řešit:

Smiřte se s tím, jaký váš partner je, a jeho odlišné názory respektujte. Znázorněme si to: přestože se vaše oči liší od vašich uší, oba dva orgány spolupracují a vy díky tomu můžete například bezpečně přejít ulici. Adriena, která je už téměř třicet let vdaná, poznamenává: „Já ani manžel neděláme vědu z toho, když se na nějakou věc díváme jinak, pokud samozřejmě takový názor není v rozporu s Božím Slovem. To, že jsme ‚jedno tělo‘, přece neznamená, že jsme naklonovaní.“

Když má váš partner jiný názor nebo reaguje jinak než vy, nezaměřujte se na sebe. Snažte se porozumět jeho pocitům. (Filipanům 2:4) Adrienin manžel Kevin připouští: „Nemůžu říct, že bych manželčin názor vždycky pochopil nebo že bych s ní vždycky souhlasil. Ale připomínám si, že ji miluji mnohem víc než svoje názory. Když je šťastná ona, jsem šťastný i já.“

Úcta je jedním z klíčů ke šťastnému a stabilnímu manželství. Linda říká: „Když k sobě mají manželé úctu, přispívá to k jejich spokojenosti a k tomu, že jim jejich vztah dodává pocit bezpečí. Učit se ji projevovat určitě stojí za to.“