Rafael Pared, který se svou manželkou Francií slouží v betelu, se stal zvěstovatelem v roce 1957, když mu  bylo 18 let. Vzpomíná, jak ho sledovali tajní policisté, když chodil do kazatelské služby, a hledali příležitost k tomu, aby jeho a ty, kdo byli s ním, zatkli. Říká: „Aby nás nechytli, museli jsme někdy utéct postranními uličkami a průchody a přeskakovat ploty.“ Andrea Almánzarová vypráví, jak to dělali, aby nebyli zatčeni: „Museli jsme být opatrní. Ve službě jsme vždycky mluvili s lidmi v jednom domě, dalších deset domů jsme vynechali a pak pokračovali.“

V roce 1959, když byl Trujillo u moci už skoro 30 let, se politické klima začalo měnit. Čtrnáctého června toho roku vnikli do země Dominikánci, kteří žili v exilu, a znovu se pokusili Trujilla svrhnout. Ačkoli byl i tento pokus zmařen a spiklenci byli buď zabiti, nebo uvězněni, rostoucí počet Trujillových nepřátel viděl, že je šance vládu odstranit, a tak byli stále aktivnější.

Po letech spolupráce s Trujillovou vládou katoličtí hodnostáři vydali 25. ledna 1960 pastýřský list, kterým protestovali proti porušování lidských práv. Dominikánský historik Bernardo Vega o tom napsal: „Kvůli útoku, k němuž došlo v červnu 1959, a následným represím proti těm, kdo se na něm podíleli, a později také proti ilegálnímu hnutí odporu byla katolická církev nucena poprvé zaujmout vůči Trujillovi nepřátelský postoj.“

Bylo zajímavé, že v květnu 1960 vláda zákaz svědků Jehovových zrušila. Po letech přišla úleva z nečekaného zdroje. Zákaz totiž zrušil sám Trujillo, poté co se rozešel s katolickou církví.