Sestra Cynthia Pablová je 64letá nepokřtěná zvěstovatelka a chodí do sboru znakového jazyka Panghulo na Filipíních. Cynthia neslyší ani nevidí a je velmi chudá. Žije v hustě obydlené části města Valenzuela u svých příbuzných, kteří nejsou svědkové Jehovovi. I když její situace obnáší řadu problémů, které se kvůli pandemii ještě horšily, bratři a sestry z jejího sboru se o ni dobře starají.

Vzhledem ke svému věku spadá Cynthia do rizikové skupiny. Kvůli pandemii je navíc v její oblasti nedostatek vody, a tak je pro ni těžké vyprat si oblečení. Předtím než nastala krize způsobená nemocí COVID-19, pomáhali jí s tím sestry z jejího sboru, ale teď to vzhledem k vládním omezením není možné.

Bratr Walter Ilumin, starší z jejího sboru, získal od místních úřadů speciální povolení, díky kterému může opustit svůj domov, aby se o Cynthii postaral. Toto povolení se vydává pouze těm, kdo někomu zajišťují nezbytnou péči. Kromě vypraného prádla jí Walter vozí i jídlo a další věci, které potřebuje. Striktně přitom dodržuje místní předpisy a vládní nařízení, jako je například nošení roušky a dalších ochranných pomůcek a časté mytí rukou.

Aby Cynthia bratrům a sestrám poděkovala, natáčí na video krátké vzkazy, ve kterých vyjadřuje svoji vděčnost. Bratr Ilumin pak tato videa pouští bratrům a sestrám ze sboru.

Tento starší také jezdí k Cynthii domů, aby jí pomocí taktilního znakového jazyka tlumočil shromáždění, která probíhají přes videokonference. Díky tomu může Cynthia při studiu Strážné věže pravidelně dávat komentáře. To, že je na shromážděních aktivní, v této náročné době povzbuzuje ostatní, kdo jsou na ně připojeni.

Jsme si jistí, že Jehova má radost, když sleduje, jak se jeho služebníci navzájem utěšují a pomáhají si, „a to tím víc, když [vidíme], jak se ten den blíží“. (Hebrejcům 10:24, 25)