Spiritualita se v Bibli označuje jako „duchovní smýšlení“. Podle Bible je to přání dělat Bohu radost a ochota přizpůsobit se jeho způsobu myšlení. Duchovní člověk je někdo, kdo se snaží žít podle Božích zásad a nechává se vést svatým duchem. a (Římanům 8:5, 6; Efezanům 5:1)

 Pojem „duchovní smýšlení“ neboli spiritualita se v Bibli často vysvětluje pomocí kontrastů. Například na rozdíl od duchovního člověka „neduchovní člověk nepřijímá věci Božího ducha“ neboli to, co Bůh učí. (1. Korinťanům 2:14–16) Tělesným lidem jsou vlastní „žárlivost a rozepře“, ale duchovním lidem štědrost a pokoj. (1. Korinťanům 3:1–3) A ti, kdo pomlouvají a rozdělují blízké přátele, jsou označení jako „živočišní lidé bez duchovního smýšlení“. (Juda 19; Přísloví 16:28) b

V tomto článku se dozvíte:

•  Jak to, že máme spirituální potřeby?

•  Proč je spiritualita důležitá?

•  Jak můžu duchovní smýšlení neboli spiritualitu rozvíjet?

•  Musím patřit k nějakému náboženství, abych byl zbožný?

•  Rozšířené mýty o spiritualitě

•  Biblické verše o spiritualitě

 Spirituální potřeby máme proto, že jsme stvoření k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:27) Proto není překvapující, že většině lidí k životu nestačí jenom hmotné věci. Chtějí se dozvědět taky něco o tom, na co si nemůžou sáhnout nebo to vidět.

 Máme vrozenou schopnost napodobovat vlastnosti, jaké má Bůh Jehova, c například pokoj, milosrdenství a nestrannost. (Jakub 3:17) Lidem, kteří se ho snaží poslouchat, Bůh navíc dává svého ducha. (Skutky 5:32)

 Spiritualita neboli duchovní smýšlení „vede k životu a pokoji“ a těmto darům od Boha se nic nevyrovná. (Římanům 8:6)

•   Život: Bůh slibuje, že duchovně zaměření lidé získají věčný život. (Jan 17:3; Galaťanům 6:8)

•   Pokoj: Je tím myšlen pokojný vztah s Bohem. Lidi, které nezajímá nic jiného než jejich tělesné potřeby, jsou totiž Božími nepřáteli. (Římanům 8:7) Ti, kdo se snaží duchovní smýšlení rozvíjet, navíc od Boha dostávají „pokoj, který přesahuje veškeré chápání“. (Filipanům 4:6, 7) Takový vnitřní klid jim pomáhá být v životě šťastní. (Matouš 5:3)

•   Zjistěte, co od nás Bůh chce a žijte podle toho. Můžete to udělat tak, že budete číst Bibli, ve které jsou Boží myšlenky. Zapsali je muži, kteří byli „vedeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:21) To, co se dozvíte, vám pomůže uctívat Boha „v souladu s duchem a pravdou“. To znamená, že se necháte vést svatým duchem a tím, co si Bůh přeje. (Jan 4:24)

•   Proste Boha o pomoc. (Lukáš 11:13) Bůh vám pomůže mít vlastnosti, které duchovního člověka charakterizují. (Galaťanům 5:22, 23) Taky vám může dát moudrost, abyste zvládali životní problémy. (Jakub 1:5)

•   Snažte se trávit čas s duchovně zaměřenými lidmi. Pomůžou vám, abyste duchovní smýšlení rozvíjeli. (Římanům 1:11, 12) Naopak lidé, kteří se nepodřizují tomu, co si Bůh přeje, můžou vaše duchovní smýšlení oslabit. (Jakub 4:4)

 To, že někdo patří k nějakému náboženství, z něj ještě nedělá duchovního člověka. Bible říká: „Pokud si někdo myslí, že je zbožný, ale nedrží svůj jazyk na uzdě, klame své srdce a jeho uctívání je zbytečné.“ (Jakub 1:26, poznámka pod čarou)

 Na druhou stranu Bible říká, že duchovní lidé uctívají Boha určitým způsobem – tak, jak to on schvaluje. Uznávají, že je jenom „jeden duch“, tedy Boží svatý duch. Tento duch je vede k tomu, aby Boha uctívali jako „jedno tělo“, to znamená jako organizovaná skupina, která se snaží „zachovávat jednotu ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Efezanům 4:1–4)

 Mýtus: Všechny živé bytosti mají spiritualitu vrozenou.

 Fakt: Všechno, co Bůh stvořil, mu přináší slávu. (Žalm 145:10; Římanům 1:20) Ale duchovní smýšlení dokážou rozvíjet jen inteligentní tvorové. Zvířata se řídí instinktem a nemůžou si s Bohem vytvořit přátelství. Jednají na základě tělesných pudů. (2. Petra 2:12) Proto Bible říká, že je rozdíl mezi duchovním myšlením a živočišným myšlením a chováním. (Jakub 3:15; Juda 19)