Maria Lúcia pochází z Brazílie a má takzvaný Usherův syndrom. Je to genetická porucha, která způsobuje částečnou nebo úplnou ztrátu sluchu a taky postupnou ztrátu zraku. Maria Lúcia se narodila neslyšící a v dětství se naučila znakový jazyk. Když jí bylo asi 30, začala ztrácet i zrak. Ani přes tyhle těžké okolnosti se ale neuzavřela do sebe. Dnes je jí něco přes 70 a vede aktivní a spokojený život.

 Se svědky Jehovovými se Maria Lúcia poprvé setkala v roce 1977, ještě než začala ztrácet zrak. Vypráví: „Potkala jsem bývalého spolužáka Adriana, který se mezitím stal svědkem Jehovovým. Řekl mi o Božím slibu o krásném ráji na zemi, kde všichni lidé budou dokonale zdraví. To mě tak nadchlo, že jsem začala studovat Bibli. Krátce na to už jsem chodila do jednoho sboru v Rio de Janeiru, kde se některá shromáždění tlumočila do znakového jazyka. Díky Jehovovi jsem dělala duchovní pokroky a v červenci 1978 jsem se dala pokřtít.“

 Po nějaké době se Maria Lúcia přestěhovala do sboru, ve kterém nikdo znakový jazyk neuměl. Ze začátku to pro ni bylo těžké, protože ničemu nerozuměla. Pak jí ale pomohly dvě sestry ze sboru. Seděly na shromážděních vedle ní a zapisovaly jí, co se tam říkalo. „Doma jsem si ty poznámky četla tak dlouho, dokud jsem všechno nepochopila,“ říká Maria Lúcia. „Později se ty dvě sestry naučily znakový jazyk a začaly mi tlumočit.“

 Časem se jí zrak zhoršil natolik, že už neviděla, co jí tlumočnice znakují. A tak začala komunikovat pomocí taktilního znakového jazyka. Co to je? Maria Lúcia vysvětluje: „Položím svoje ruce na ruce tlumočnice a hmatem poznám, jaké znaky mi ukazuje.“

 Za své tlumočnice je Maria Lúcia moc vděčná. Říká o nich: „Jsou pro mě úžasným dárkem od Jehovy. Díky nim rozumím všemu, co se říká na shromážděních a sjezdech.“

 Maria Lúcia se snaží co nejvíc sloužit. Pomocí taktilního znakového jazyka vydává svědectví neslyšícím, kteří si jejího úsilí moc váží. Během pandemie covidu-19 neslyšícím napsala spoustu dopisů. Pomáhal jí s tím její bratr José Antônio, který také nevidí a neslyší. a

 Jak to dělají? „Používám plastovou šablonu ve tvaru L, která mi pomáhá psát rovně a úhledně. José Antônio má skvělou paměť. Vždycky mi navrhne námět a biblické verše a já to pak napíšu do dopisu. Snažím se psát tak, aby to neslyšící pochopili, protože pro spoustu z nich je psaný text těžko srozumitelný.“

 Maria Lúcia sice vůbec nevidí, ale zvládá toho opravdu hodně. Karoline, jedna z jejích tlumočnic, říká: „Maria Lúcia si všechny domácí práce dělá sama a vždycky má hezky uklizeno. Moc ráda vaří a zve k sobě přátele na jídlo.“

 Jefferson, který u ní ve sboru slouží jako starší, k tomu dodává: „Maria Lúcia miluje Jehovu. Má taky moc ráda lidi a vždycky se pro ně snaží něco udělat. Je to opravdu nesobecký člověk.“ (Filipanům 2:4)